Akita Inu

Akita Inu velmi často nefunguje na principu výcviku, ale pouze na důvěře, oddanosti a vždy se rozhoduje sama. To, že splní povel jako přivolání, není z důvodu jako u jiných plemen, tedy že uposlechnou splnit rozkaz. Přijde hlavně proto, protože se rozhodla sama, nevnímá to jako rozkaz, prostě zrovna se jí chce a nebo vás nechce ztratit z dohledu. Velmi často jsou situace, že neuposlechne ani kdybyste se na hlavu stavěli.

Volnost nemusí vždy znamenat pohyb bez vodítka. V místech s výskytem divoké zvěře může být bezpečnější dlouhé stopovací vodítko. Ani dobře vychovaná Akita nemusí být při spuštění loveckého pudu spolehlivě odvolatelná.

A teď jak s tím pracovat. Od jejího útlého dětství je potřeba ukázat, kdo je vůdce, protože Akity se nerady podřizují a vždy jednají a rozhodují samostatně. Můžete říct "ale takto je to s většinou plemen"...ano ale Akita je v tomto chování na steroidech!

Od štěněte potřebuje klidné, čitelné a důsledné vedení. Pravidla musí platit stále, ale tvrdost a nátlak mohou důvěru Akity spíše poškodit. Povely/hlas musí být důrazný.

Pokud jste jako já a nechcete, aby váš pes byl permanentní vězeň na vodítku, musí s vámi trávit veškerý čas. Se svou dospělou fenkou běžně absolvuji přibližně 20 kilometrů denně. Není to však univerzální norma pro každou Akitu, zátěž musí odpovídat věku, zdraví a kondici konkrétního psa. Dávám jí volnost, protože právě za ni, mi dá aspoň trochu ochoty se mnou fungovat. Tím myslím, že neuteče, je ochotna přijít na přivolání. Než se vám podaří docílit tohoto stavu, připravte si ocelové nervy, je to jen pro otrlé povahy.

Pořídit si Akitu s tím, že ji zavřete doma na zahradě a občas s ní na vodítku vyjdete ven je její naprostá degradace. Je potřeba si uvědomit, že Akita si zachovává mimořádnou samostatnost, důstojnost a výrazné původní instinkty. Chováním obrazně někdy připomíná civilizovaného vlka, stále je to však domestikovaný pes.

Bez volného kontaktu se světem trpí a Vy nikdy nepoznáte jejich skutečné rysy! Pozor, jsou to brutální lovci, byli k tomu předurčeni. Zvěř pouze neuštvou, ale doslova rozpářou. Z huňatého medvíďátka se velmi rychle stane extrémně účinný lovec! Většina psů se kterými jsem měl zkušenost, to při honu za zvěří vzdala. Akita, díky velmi dlouhým nohám dobíhá zvěř velmi snadno a taky při tom efektivně taktizuje. S každodenními dlouhými vycházkami, kdy psa udržujete s atletickou postavou je tato situace o to nebezpečnější. Byla doba, kdy jsem ji chtěl z tohoto důvodu překrmovat :), aby neměla takovou kondici, ale Akita je velice ekonomické plemeno, oproti jiným sní tak polovinu.

Rádi loví i myši, stejně jako lišky, dokonce i stejnou technikou. Jsou výborní stopaři! Zavětří srny až na kilometry daleko. Hraní Co se týče hry s člověkem, tak z mé dosavadní zkušenosti odmítají aporty, přetahovaní se o něco, to je s člověkem nebaví. Hrají si výhradně se psy. Malé psy často ignorují, někdy se zdá, že jimi až pohrdají.

Jsou tiší, neštěkají zbytečně, pouze při narušení jejich teritoria. Jak znáte, že v noci se psy přes celou ves přeštěkávají, to Akita nedělá, nemá zájem dělat věci co jsou zbytečné. A toto platí obecně, cokoliv co Akitě nedává smysl to nedělá a ani proto, že si to někdo vyžaduje. Výjimečně jsou i situace kdy vyje.

Socializace se zvířaty a lidmi? Toto je už velice individuální a nedá se říct, že v tom jsou nějak specifičtí. Znám Akity, které nesnesou cizí lidi, nebo i ostatní psy bez ohledu na pohlaví. Toto chování může výrazně ovlivnit člověk výchovou od útlého věku. Ta moje je socializovaná perfektně a to jak s lidmi tak se psy. Každopádně divoká zvěř je pro ni stále jen cílem k lovu.

Taková kuriozitka byla, že ve věku do jednoho roku nesnesla malé děti, co měli na hlavě čepice. Pokud si čepici sundali, přestala je vyštěkávat :_) Nejsou moc mazlící jako ostatní plemena, nechají se trošičku poňuňat, ale pak se vysmeknou a jdou si po svém.

Ať už chcete Akitu anebo středně větší plemeno, tak pokud na něj nemáte dostatek času, nepořizujte si ho, protože takový pes trpí.