Proč být prepperem

Slovo prepper někdy vyvolává představu člověka, který očekává konec světa, hromadí zásoby a nedůvěřuje všemu kolem sebe. Skutečná připravenost ale může vypadat mnohem obyčejněji. Nejde o čekání na katastrofu. Jde o jednoduchou otázku: Dokázal bych se postarat o sebe a své blízké, kdyby běžné služby na nějakou dobu přestaly fungovat?

Nemusí přijít žádná velká katastrofa. Stačí několikahodinový výpadek elektřiny, porucha dodávky vody, sněhová kalamita, povodeň nebo platební terminály, které zrovna nefungují. Auto může zůstat stát daleko od domova a mobilní síť může být přetížená právě ve chvíli, kdy ji potřebujeme nejvíc.

Většina našeho pohodlí závisí na systémech, kterých si téměř nevšímáme. Voda teče, když otočíme kohoutkem. Obchody jsou pravidelně zásobované. Telefon má signál a navigace vždy zná cestu. Tyto systémy jsou spolehlivé, ale nejsou nezničitelné.

Být připravený znamená počítat s tím, že někdy mohou na chvíli selhat.

Smyslem přípravy není mít strach. Právě naopak. Když víme, že máme doma vodu, základní potraviny, léky, svítilnu a způsob, jak získat důležité informace, nemusíme při prvním problému propadat panice.

Člověk se zásobou pitné vody řeší výpadek vodovodu jinak než ten, kdo doma nemá ani jednu plnou láhev. Řidič s dekou, lékárničkou a nabitou powerbankou v autě vnímá několikahodinové čekání v zimě jinak než člověk, který se musí spoléhat pouze na rychlou pomoc zvenčí.

Připravenost nám nedává jistotu, že se nic nestane. Dává nám větší jistotu, že si poradíme, pokud se něco stane.

Není nutné budovat podzemní kryt ani nakupovat zásoby na několik let. Rozumná příprava začíná tím, co skutečně používáme.

Můžeme mít doma vodu a jídlo alespoň na několik dní. Pravidelně užívané léky nemusí dojít až na poslední tabletu. Svítilna má být na známém místě a baterie v ní funkční. Důležitá telefonní čísla můžeme mít také napsaná na papíře, nejen uložená v mobilu.

Užitečná je hotovost pro případ výpadku platebních systémů, základní lékárnička, rádio na baterie a jednoduchý plán, jak se členové rodiny spojí, pokud nebude fungovat telefonní síť.

Nejde přitom jen o věci. Mnohem důležitější mohou být schopnosti: umět poskytnout první pomoc, bezpečně vypnout elektřinu nebo vodu, orientovat se bez navigace a zachovat rozvahu pod tlakem. Vybavení můžeme ztratit. To, co umíme, nám většinou zůstane.

Prepperství bývá někdy spojováno s představou, že v krizové situaci je každý odkázán pouze sám na sebe. Ve skutečnosti bývají nejodolnější právě lidé, kteří se dokážou domluvit a spolupracovat.

Soused může mít nářadí, které nemáme. My můžeme mít znalosti nebo zásoby, které pomohou jemu. Někdo se vyzná v elektřině, jiný v první pomoci a další dokáže uklidnit děti nebo obstarat staršího člověka.

Dobré vztahy jsou také určitou formou zásoby. Na rozdíl od konzerv však jejich hodnota časem roste.

Být připravený tedy neznamená uzavřít se před ostatními. Znamená to nebýt při prvním problému zcela bezmocný a zároveň být schopen pomoci i někomu dalšímu.

Rozumný prepper nezačíná nejdramatičtějším scénářem, ale tím nejpravděpodobnějším. Zamyslí se, co hrozí právě v místě, kde žije. Někde jsou to povodně, jinde silné bouřky, dlouhé výpadky elektřiny nebo neprůjezdné silnice v zimě.

Dobrá příprava vychází z reálných potřeb domácnosti. Rodina s malými dětmi potřebuje něco jiného než člověk žijící sám. Diabetik musí myslet na jiné věci než zdravý člověk. Majitel studny, domácích zvířat nebo domu vytápěného elektřinou má zase vlastní slabá místa.

Cílem není připravit se na úplně všechno. To ani není možné. Cílem je odstranit několik největších závislostí a získat čas. Čas počkat, než bude obnovena dodávka elektřiny. Čas bezpečně se rozhodnout. Čas pomoci sobě i ostatním.

Pojišťujeme dům, i když neočekáváme, že vyhoří. Vozíme v autě rezervní kolo, přestože neplánujeme defekt. Zálohujeme důležitá data, aniž bychom každý den čekali poruchu disku.

Příprava na krizové situace vychází ze stejného principu. Nejde o předpověď neštěstí, ale o přijetí skutečnosti, že ne všechno můžeme ovlivnit.

Být prepperem proto nemusí znamenat žít ve strachu z toho, co přijde. Může to znamenat žít klidněji s vědomím, že když se svět na chvíli zadrhne, nebudeme jen čekat, až nás někdo zachrání.

Budeme vědět, co dělat.